Kam se poděla...?
Nepotřebná sláma z vysloužilého slamníku dělala svého času vrásky na čele Janu Nerudovi. Básník a novinář se s nimi vyrovnal po svém, dnes učebnicovým fejetonem „Kam s ním?“, rozuměj se slamníkem. My občané třetího tisíciletí čelíme zcela jiným výzvám. I zdánlivě nepotřebné věci mizí jakoby samy od sebe. Potichu a nenápadně tak, že občas ani nepostřehneme, že nejsou, a co je horší, ani nám nechybí. Kupříkladu osobní odpovědnost.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rozdává pokuty takřka na běžícím pásu. Tu 1,3 miliónu finančnímu ředitelství, onde 8,5 miliónu dopravnímu podniku, jindy 1,5 miliónu statutárnímu městu. Pokutovány jsou i mnohem menší organizace jakými jsou školy, zdravotnická zařízení a další. Většinou jde o pochybení v souvislosti s veřejnými zakázkami. Malá poznámka pro hnidopichy: Vše a mnohem více je k dohledání na webu ÚOHS.
Pokutovaný zaplatí pokutu, je potrestán a život jde dál. Nicméně v této souvislosti mě trápí jedna otázka: Z čehože viník vlastně zaplatil? Hospodaří podle rozpočtu a financován je z veřejných peněz (z cizího krev neteče). Rozpočet je postaven tak, aby mohl plnit úkoly, pro které byl zřízen. Nepředpokládám, že v rozpočtu existuje kolonka „Na pokuty“, pokud ano, tak propadám zoufalství.
Nemohu si pomoci, ale peníze použité k zaplacení pokuty musí někde chybět a daná organizace musí jejich úbytek řešit. Škola omezí výuku? Nemocnice zruší několik plánovaných operací? Finanční ředitelství sníží počet kontrol? Dopravní podnik sníží počet tramvají na linkách? Město omezí úklid?
Ale proč vůbec byla pokuta uložena organizaci? Organizace je právní pojem a ten chybovat nemůže. Chybu vždy udělá a zákon poruší konkrétní osoba a právě ta by měla nést osobní odpovědnost za produkty své práce a za chyby by měla být potrestána. Způsobila přece škodu. Nejde jen o vlastní pokutu, ale také o vícenáklady vynaložené na nápravu vzniklé situace.
Pravdou je, že zákoník práce příliš prostoru k potrestání nedává. Ale trest je až to poslední. Základní problém vidím v anonymitě chybujících úředníků nerespektujících platnou legislativu. Anonymita je pevná skořápka chránící úředníka před postihem. Že v úřadě není anonymní? Jistě, ale tam, jak je známo, ruka ruku myje.
A je zde ještě jedna, mnohem závažnější otázka. Proč úředníci chybují? Z nepozornosti? Špatné, ale dejme tomu. Z neznalosti? To snad ani nelze myslet vážně. Nebo dokonce úmyslně? Na to raději ani nepomyslet. Jenomže chyby tu jsou a není jich málo.
Nezbývá než věřit, že zákon o služebním poměru přinese lepší časy. Pokud vůbec jsou paragrafy něčeho takového schopny.
Jaromír Dvořák
Bajka o třešňové aleji, kosákovi a kotěti
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Jaromír Dvořák
Jmenovat či nejmenovat?
Dnes ministra životního prostředí, včera ministra zahraničních věcí a zítra předsedu vlády? Nejde o osobní spor Miloše Zemana s Petrem Fialou. Kterýkoliv z budoucích nejvyšších ústavních činitelů může řešit totožnou situaci.
Jaromír Dvořák
Okurková sezóna 2022: Vyhrazeno zelinářům
Léto, ba ani podzim a zima nebudou nudné. České učitelky se mohou koupat na Jadranu bez obav z útoku žraloka, nikoliv však v Rudém moři u Egypta. Stejně tak žurnalisté nemusí mít strach o nedostatek munice pro ostrá pera.
Jaromír Dvořák
Letní ticho před podzimní bouří
Znám několik druhů tich, za nejhorší považuji to, které zvěstuje blížící se nepohodu. Nevím jak kdo, ale v kostech cítím podzimní bouře, snad ne tornáda
Jaromír Dvořák
Aféry mého STAN
Vtipný povídkový film ze 70. let nesl název „Aféry mé ženy“. Všechny skončily happy endem, dokonce i červená nit vinoucí se všemi příběhy. V případu Starostů a nezávislých si dobrým koncem vůbec nejsem jist.
Jaromír Dvořák
Revitalizace dluhových pastí
„Času je málo a voda stoupá“, kniha s fascinujícím popisem záchrany tisíců zvířat před utonutím. Jejich domov se měl stát dnem 870 čtverečních mil rozlehlé přehrady v Surinamu. Její napouštění přimělo svět k záchranné akci.
Jaromír Dvořák
Začátek konce televizní reklamy?
Povinné sledování reklamních bloků na televizi Prima. Z podhoubí podnikatelské demokracie nenápadně vyrůstá Orwellovský svět. Kam se hrabou příkazy a zákazy komunistického režimu, jehož moc sahala „pouze“ ke dveřím bytu.
Jaromír Dvořák
Kam kráčíš, inflace?
Sviť, Fialo, sviť, na cestu posviť. Zarúbaná cestička dvoucifernou inflací. Všechny hříchy minulosti se dnes navrací. Koalice, opozice kdo démona zkrotí? Nápadů mají na tisíce. Otázkou je, kdo bude pro a kdo proti.
Jaromír Dvořák
Kulhají nám, kulhají olympijské ideály
V žádném případě nemyslím zneužívání olympijské myšlenky politickou propagandou. Příklad premianta, nacistického Německa v Berlíně 1936, ochotně následují mnozí, nejen pořadatelé sportovního svátku pod pěti kruhy.
Jaromír Dvořák
Nuda a kyvadlo
Nuda v Brně možná byla před 19 lety v době natáčení stejnojmenného filmu. Dnes o nudě nemůže být žádná řeč. O zábavu máme postaráno díky zákonodárcům. Potřebují jednat 23 hodin v celku, aby schválili program zahajované schůze.
Jaromír Dvořák
Maximalistický minimalismus: Z nouze ctnost?
S bydlením bývá potíž. A když se, dají-li stát a hypotéční bankéři, konečně dočkáme vlastního, tak jen proto, abychom vstoupili do bludiště zařizování plného pastí a pastiček.
Jaromír Dvořák
Srdce Evropy na roztržení?
Po 77 letech a opět podle šablony demarkační linie dělící koncem II. světové války Evropu na Stalinovu rudou říši a zbytek Evropy. Údajně nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky. Obávám se, že Rusko to právě zkouší.
Jaromír Dvořák
Herkulovský úkol pro "fialovou" vládu
V zapomenuté české filmové komedii „Jak se krade milion“ řeší hrdina problém, jak ukradený obnos utratit. Nová vláda má jiný problém. Jak „ukrást“ 80 miliard ze schodku státního rozpočtu tak, aby koza nechcípla.
Jaromír Dvořák
Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi...
Odjakživa přisuzujeme zrcadlům magické vlastnosti, kouzelnou moc. Lákají nás a současně děsí, tušíme v nich potenciální bránu do jiných, snad lepších, světů. A to přestože jim věda vidí až do morku kosti.
Jaromír Dvořák
O důvěře a důvěryhodnosti
Vzácné to bylinky. Podobně jako sůl nevyvažitelné ani zlatem ani drahým kamením. Bez soli to nejde v kuchyni, bez nich pak v životě. Osobním, ještě více v rodinném a nejvíce ve společenském.
Jaromír Dvořák
Být či Byt?
Bydlení, bydlení, to je těžká věc. Zejména musí-li se člověk zadlužit i na třicet let, téměř na celý svůj produktivní život. Aneb kterak při budování demokratické společnosti proměnit základní lidskou potřebu v luxusní zboží.
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1277x
Pisálek marketingových textů na volné noze s počítačovou, bankovní a ekonomickou minulostí.
Více na www.dvorakja.cz