Kulhají nám, kulhají olympijské ideály

V žádném případě nemyslím zneužívání olympijské myšlenky politickou propagandou. Příklad premianta, nacistického Německa v Berlíně 1936, ochotně následují mnozí, nejen pořadatelé sportovního svátku pod pěti kruhy.

Král je mrtev, ať žije král. Olympiáda v Číně skončila, sportovní svět myslí na ty následující. Letní roku 2024 v Paříži a zimní 2026 v Miláně a Cortině d’Ampezzo. Copak nám asi přinesou... A copak nám přinesla ta právě skončená?

Především přiznání autoritativních společností k bezskrupulózní propagaci svých režimů prostřednictvím sportovních úspěchů. Neštítí se k tomu zneužívat i děti. Připomeňme si Lukašenkův vzkaz sportovcům své země, aby se bez medaile raději nevraceli domů. Připomeňme si sportovní i osobní tragédii 15 leté ruské krasobruslařky, která neunesla tíhu situace a selhala. Následné chování trenérky ke své svěřenkyni po nepovedené volné jízdě vyvedlo z míry i prezidenta MOV.

A výsledek? Sportovní klání řeší právní týmy, na přetřes přichází i možná změna pravidel. Vskutku olympijská snaha vyhrát za každou cenu ve jménu propagandy, ve jménu propagace. A kde zůstal sport?

Utopen v oceánu peněz. Letní olympijské hry 2016 v Rio de Janeiro přišly pořadatelskou zemi na 4,58 miliard USD, zimní o dva roky dříve v Soči na 21,89 miliard USD, v prvním případě jde o 10% plánovaných příjmů státního rozpočtu ČR v roce 2016, náklady na ruské hry představovaly zhruba 1/3 plánovaných příjmů toho roku. Na kolik vyjde letožní zimní olympiáda je otázku, Letní přišla v Pekingu na 52,7 miliard dolarů neboli 1,1 bilionu korun. . A co zbylo po pár týdnech prožitých v záři pozornosti celého světa? Chátrající sportoviště i olympijské vesničky. Platí to většině pořádajících zemí. Světlou výjimku představuje Barcelona 1992, která dokázala propagační potenciál využít k rozvoji turistického ruchu. Naopak Atény a Řecko náklady na olympiádu vehnaly na pokraj státního bankrotu.

Je to skutečně přijatelná cena? Nemluvě o utrpení místních obyvatel, jichž se olympiáda citelně dotkne, obvykle ne k jejich prospěchu.

Doba Pierra de Coubertina se nachází v propadlišti dějin. (Hrozná floskule, že ano?) Dnešní vrcholový sport je především obchod, což s olympijskými ideály skutečně nemá nic společného. Pozvolna si zvykáme na soudní řešení sportovních záležitostí, a to nejen dopingových.   

Stále častěji si kladu otázku, zda pořádání olympijských her v současné podobě má ještě význam. A obávám se pravděpodobné odpovědi.