Vzácné to bylinky. Podobně jako sůl nevyvažitelné ani zlatem ani drahým kamením. Bez soli to nejde v kuchyni, bez nich pak v životě. Osobním, ještě více v rodinném a nejvíce ve společenském.
Význam důvěryhodnosti dokládá pravidelné sociologické zkoumání míry důvěry chované občany k politikům, politickým stranám a demokratickým institucím. Aktuální stav nabízí tristní pohled. Prezidentovi důvěřuje pouhých 35% obyvatel, 32% dosluhující vládě, 28% poslanecké sněmovně (té minulé) a 30% senátu. Teprve na úrovni obcí se důvěryhodnost vyhoupne k 60%.
Volby znovu rozdaly karty a svitla naděje na změnu k lepšímu. Místo vykročení na novou cestu jsme nedobrovolnými svědky (pseudo)demokratického tanečku okolo jmenování legitimní vlády vzešlé z vůle občanů. Proti ní stojí zvůle vrtošivého a pomstychtivého staříka. Svým jednáním jen prodlužuje a prohlubuje krize, které dnes zmítají českým státem. Od pandemické až po inflační.
Neupírám prezidentu právo na podrobnější seznámení s budoucími ministry. Ale nic víc. Žádné právo veta. Nejsem právník, natožpak ústavní, ale snažím se poslouchat selský rozum. Vláda s premiérem v čele je odpovědna parlamentu, nikoliv prezidentovi, který z ústavy neodpovídá vůbec za nic, dokonce ani za své činy. Proto nemůže spolurozhodovat o složení vlády. Tak trochu mi to připomíná dobu totality, kdy za chod podniků odpovídal ředitel pod kuratelou vedoucí úlohy strany. Ta ovšem neodpovídala za nic, ale o všem rozhodovala.
Pevně věřím, že vše dopadne dobře. Samozřejmě pro nás pro všechny. A půjde o to, jak s důvěrou naloží nová sněmovna a budoucí vláda. Zda důvěryhodnost neprobendí v půtkách, nerozhodnosti a rozpačitosti. Nakolik bude schopna upřednostnit věcná řešení problémů před „politickou korektností“ a ohledy na nejbližší volby, tedy komunální v roce 2022.
